Kde hledají inspiraci úspěšní architekti? Nahlédněte s námi do života manželů Pizingerových z ateliéru Morix

Ateliér Morix byl založen v roce 2000 Jaromírem Pizingerem, který od roku 2007 pracuje v kreativním týmu s Naďou Pizinger. Jejich spolupráce však začala již od roku 2002 během Nadiných studií. Jaromír Pizinger se kromě jiného zabýval scénografií, designem interiérových doplňků, šperků a svítidel. Pracoval také jako designér v automobilovém průmyslu (Volvo) a ve výstavnictví (prezentační stánky pro rakouskou televizi). Nyní se tým věnuje převážně návrhům interiérů komerčních i soukromých prostor a pomáhá je pak dovést až k realizaci. Patří k nim také projekty realitní kanceláře Luxent – Exclusive Properties.

Jaromír Pizinger a Naďa Pizinger

Zdroj: Morix

Začněme hezky od začátku – proč jste si zvolili právě toto povolání?

Naďa: Můj příběh není moc zajímavý (smích). Oscilovala jsem mezi několika variantami povolání snů, asi jako každý, od zvěrolékařky po ekonoma. Studovala jsem tenkrát gymnázium, tak nějak mi šlo téměř všechno a nemohla jsem se rozhodnout až do poslední chvíle. Nemohu tedy bouhužel říci, že architektura byla vždy mou jedinou volbou. Zlomem pro mě bylo až setkání s Jaromírem, k němuž došlo už za studií architektury na FA ČVUT, kdy jsem u něj začala pracovat. A to byl asi začátek začátku. Od té doby mě postupně každý další rok utvrzoval v tom, že jsem si pro sebe nemohla vybrat krásnější a komplexnější povolání. Nyní si už nic jiného představit nedokážu.

Jaromír: Mě už od mala zajímala estetika, která se samozřejmě netýká jenom architektury. Lidská tvorba je ve většině případů nedokonalá, přestože jsme dokonalostí obklopeni, například přírodou, která v nás svojí „tvorbou“ vytváří silné emoce. Takže k vaší otázce: aspoň trochu se snažit materiální formou vytvářet emoce.

Jaká jsou největší úskalí práce designéra/architekta?

Naďa: Poslední roky vnímám největší úskalí v konfliktu a v nacházení balancu mezi samotnou tvorbou a nutnými provozními činnostmi, administrativou a tak dále. To bývá někdy opravdu vysilující.

Jaromír: U mě se jedná o komunikaci s úřady.

Z čeho obecně čerpáte největší inspiraci? Máte nějaký vzor?

Jaromír: Asi bych uvedl Oscara Niemeyera.

Naďa (s úsměvem): Pro mě je to určitě Jaromír.

manželé Pizingerovi, studio Morix

Zdroj: Morix

Záběr ateliéru Morix je velmi pestrý. Zaměřujete se na byty, domy, rekonstrukce, ale i hotely či restaurace. Podle čeho si zakázky vybíráte? Oslovují vás také ze zahraničí?

Naďa: Ano, portfolio máme opravdu velmi pestré. Ta pestrost je něco, co nás stále žene dopředu. Představuje totiž neustálou výzvu, přináší něco nového, i motivaci stále se posouvat a poznávat nová témata, estetiku, problematiky, a také se učit přistupovat k různým druhům zakázek a různým typům klientů.

U výběru zakázek je pro nás jedním z nejdůležitějších faktorů porozumění s klientem. Tedy musíme najít společnou řeč a vnímat, že my jsme správní architekti pro něj, stejně jako on je partnerem pro nás. Bez toho to nejde. Cesta od prvotního návrhu přes rozpracovávání a projektování až po samotnou realizaci zakázky je totiž velmi dlouhá, trvá často několik let. A pokud by tato mezilidská chemie, vzájemný respekt a pochopení nefungovaly, nebude fungovat ani spolupráce.

K vaší nedávné práci patří bistro v historickém centru Prahy či realizace moderní restaurace v Dejvicích. Přistupujete k návrhům gastronomických podniků odlišně, než například k developerským projektům? Pokud ano, co při tom zohledňujete?

Jaromír: Ano, k návrhu gastronomických provozů musíme přistupovat odlišně. Nejdůležitější je, pro jakou klientelu je gastronomický projekt určen. Kdo je tím cílovým zákazníkem restaurace – sociálně i ekonomicky. Podstatné také je, v jaké lokalitě projekt vznikne.

Naďa: Každý projekt je něčím výjimečný a něčím nový. Nicméně u gastro provozů i ostatních komerčních projektů, na kterých jsme pracovali, osobně vnímám asi největší svobodu co se týče tvorby, pokud je nám jako architektovi dána. Včetně hledání nových témat, přístupu, zcela nových konceptů.

A jak je to s hotely? V tomto roce jste zastřešili rekonstrukci brutalistního hotelu President na vltavském nábřeží v centru Prahy. Jak zde probíhalo vytváření interiéru?

Naďa: Na tomto projektu jsme pracovali několik let – asi šest nebo sedm. Letos se finalizovaly práce na přístavbě posledního patra, kde vzniklo několik nejluxusnějších apartmá hotelu a také noční bar s terasou. Bohužel kvůli současné pandemické situaci zatím tento prostor nebyl zprovozněn.

V interiérech celého hotelu jsme se snažili pracovat s formami a materiály, které byly vlastní době vzniku hotelu. Zároveň ale pro nás i pro investora bylo důležité jejich citlivé skloubení se současnými trendy, které se v komerčních interiérech tohoto typu po světě objevují.

Zároveň jste navrhovali hned několik projektů, na kterých se podílí i realitní kancelář Luxent – Exclusive Properties. Co stojí za touto úspěšnou spoluprací? A jak se vám ji podařilo navázat?

Jaromír: Podobný druh uvažování a přístup ke klientům – to byl hlavní podnět pro spolupráci, která úspěšně funguje.

Řadí se k nim vilový projekt Březový háj v Předboji. Domům i jejich interiérům jste vdechli současnou podobu a zcela jedinečný a neotřelý design. Z čeho jste při návrhu vycházeli?

Jaromír: Chtěli jsme vytvořit interiér, který je sice moderní, ale zároveň by neměl podléhat krátkodobým trendům – to se totiž nevylučuje. V tomto projektu se nám to, myslím, povedlo krásně skloubit.

bungalov v projektu Březový háj Předboj

Zdroj: Březový háj, Předboj

jídelna a kuchyně, Březový Háj, Předboj

Zdroj: Březový háj, Předboj

U developerského projektu Garden Lofts jste se pak postarali o podobu interiérů a fasády. Rezidence v sobě spojuje neotřelou krásu průmyslového designu s útulností a každodenní praktičností. Jak těžké bylo skloubit tyto parametry?

Jaromír: Pro mě osobně to těžké nebylo, protože v podobném prostředí s manželkou žijeme a pracujeme a je nám blízké. Měli jsme tak spoustu inspirace i praktických zkušeností.

Zdroj: Garden Lofts

Zdroj: Garden Lofts

Dalším chystaným projektem jsou luxusní horské Apartmány Albeřice, které uspokojí i ty nejnáročnější požadavky na vysoce komfortní druhé bydlení uprostřed horské přírody. Pro interiérové vybavení pokojů i koupelen jste například zvolili čistě přírodní materiály s hojným využitím masivních dřev. Mohli byste návrh stručně popsat?

Naďa: Tento projekt opravdu vnímáme jako výjimečný. Tím, že je umístěn více v soukromí, mimo klasicky vnímaná centra Krkonoš, předpokládáme, že si projekt dokáže najít náročného klienta, pro kterého je určen. Pro někoho, kdo preferuje soukromí, klid a trávení volného času se svou rodinou nebo přáteli. V interiéru pro nás proto bylo jasnou volbou použití přírodních materiálů, jako recyklované dřevo, kámen, rustikálně zpracované omítky či dřevěné podlahy. Jde o materiály, které mají napomoci vytvořit druhý domov, místo, které vám přiroste k srdci, bude opravdové, plné tepla, pocitů a do budoucna také vzpomínek…

ložnice v horském apartmánu Albeřice

Zdroj: Horské apartmány Albeřice

krb a obývací pokoj v horském apartmánu Albeřice

Zdroj: Horské apartmány Albeřice

Na čem dalším momentálně pracujete?

Naďa: Máme teď několik dalších projektů na horách. Jedná se o trend, který asi vypovídá o době, ve které žijeme. Máme také radost z několika nových komerčních projektů – konkrétně ze dvou restaurací v rámci resortu Molo Lipno Resort a také hotelů v Peci pod Sněžkou, kde pracujeme na prvotních konceptech exteriéru i interiéru.

Těší nás také práce na projektu vinařství ve Veselí nad Moravou, to je v současné době jeden z našich nejoblíbenějších projektů.

Na závěr otázka pro zpestření :-) Není žádným tajemstvím, že jste zároveň manželé. Jak jste se seznámili? A jak se vám spolu pracuje?

Naďa: To opravdu bylo už před mnoha lety. Ale je pravda, že na naše seznámení, nebo spíše začátky spolupráce, dodnes moc rádi a často vzpomínáme. Bylo to peklo (smích). Přišla jsem k Jaromírovi na brigádu ve druhém ročníku na vysoké škole a vlastně jsem u něj zůstala až doteď. Tedy až na pár odchodů, kdy jsem se asi musela utvrdit v tom, že mi to s nikým jiným pracovně nemůže fungovat. Na jaře to už bude 20 let.

Vlastně asi ani jeden z nás dnes nechápeme, jak jsme dokázali překonat všechny rozdíly, všechna ta klišé, která se v souvislosti s podobným vztahem na pracovišti nabízejí. Nicméně dnes jsme spolu už dlouho a tak to zůstane.

Life & style

Novinky ze světa realit